Zápletka je v tomto případě vcelku jednoduchá: před zraky diváků se odehrává poslední vysílání živé rozhlasové show s názvem „A Prairie Home Companion“, v níž, v příjemně starosvětské atmosféře té správné středozápaďácké rozšafnosti, účinkuje sehraná parta country zpěváků a muzikantů.
Všechny spojuje pětatřicetiletá jevištní zkušenost (vysílá se totiž „postaru“, tzn. přímo ze sálu, kde hudebníci vystupují před živým publikem), přátelská kolegialita a břitký humor. Bohužel to všechno se vytratí už druhého dne, kdy se prostor budovy rádia vyklidí a padne za oběť výstavbě nového parkoviště. Majitel se totiž rozhodl rozhlasovou společnost s jejím „nevýdělečným“ ansámblem prodat jakési obchodní firmě.
Tím si ale společnost zpěváků, muzikantů a všech ostatních členů štábu rozhodně nenechá kazit náladu a požitek z posledního vystoupení, naopak se všichni těší, jak to na pódiu pořádně na rozloučenou rozbalí. A tak se i stane. Všechny čeká večer, který bude pro většinu z nich nezapomenutelný a do nějž se vejde i pořádná dávka tajemna a duchovna, kterou bychom v této zemité kovbojské společnosti očekávali asi jen stěží.
Altman jakoby opsal pomyslný oblouk a vrátil se po dvaatřiceti letech, které uběhly od vzniku jeho mistrovského satirického díla „Nashville“, znovu k fenoménu country music. I tentokrát s ní pracuje jako s určitým symbolem. V „Nashville“ ovšem fungoval tento hudební žánr jako odraz povrchnosti amerického showbussinesu a Altman demonstroval jeho odvrácenou tvář, společenskými i politickými zájmy deformovanou do odpudivé podoby upachtěného vlastenčení a kýčovitého sentimentu. Oproti tomu v jeho novém filmu slouží tradiční hudba amerického venkova mnohem přívětivějším účelům: tentokrát se představuje ve svojí čisté podobě, bez jakékoliv popové nasládlosti a zbytečných ozdůbek, tak, jak původně vznikla. Rázem se tak stává symbolem upřímné lásky k tomuto žánru a potažmo k muzice (a umění) vůbec. Režisérovi i všem hercům se skutečně podařilo to vše věrohodně přenést na plátno a v divákovi vzbudit příjemnou naději, že ještě existuje mezi umělci nadšení a nezištné zaujetí pro věc samu.
K tomu mohutně přispívají svými výkony americké herecké špičky – Meryl Streepová (nestárnoucí, prezentující se zde navíc také jako výtečná zpěvačka) a Lily Tomlinová jako sesterské duo a Woody Harrelson a John C. Reilly v rolích rozverných zpívajících kovbojů. Tahle čtveřice výtečných herců a zdatných zpěváků se skvěle doplňuje a vytváří za zkušeného režijního dohledu doslova gejzír správně vyvážené energie téměř ve stylu jin a jang. Všichni společně tvoří doslova duši souboru i celého filmu a skutečně těžko rozhodovat, kdo je sympatičtější, roztomilejší a kdo lépe zpívá. Pro mě osobně to ovšem vyhrály dámy, jejichž podání dojímavé balady, v níž se vyznávají z lásky ke své matce, bylo po všech stránkách lahůdkou.
Těmto osobnostem znamenitě sekundují další ostřílení borci, jako Kevin Kline v úloze světácky se stylizujícího soukromého detektiva či Virginia Madsenová, obsazená, vzhledem ke svému vzhledu velmi případně, do role anděla. Nejmladší hereckou generaci zastupuje v roli teenagerovsky rozervané dcery jedné ze sester Lindsay Lohanová. Ta se nakonec v závěru, poté, co už je divadlo zbořené a společnost se znovu schází, aby spřádala víceméně chimérické plány o posledním turné vrací jako mladá ambiciózní obchodnice a uzavírá tak symbolicky celý příběh. Příběh nostalgicky úsměvný i mírně optimistický, vzdávající neokázalou čest (nejen) kumštýřské poctivosti.Ta sice musí neustále čelit přízemnosti, dané současnou podivnou dobou, ale nakonec je to jen ona, kterou poctí svou návštěvou anděl. Kateřina Lachmanová: 80 %
Premiéra: 27.7.2006 Originální název: A Prairie Home Companion Žánr: komedie/hudební Rok výroby: 2006 Stát výroby: USA Hrají: Meryl Streepová, Lily Tomlinová, Woody Harrelson, John C. Reilly, Kevin Kline, Virginia Madsenová, Lindsay Lohanová, Garrison Keillor a další Scénář: Garrison Keillor Režie: Robert Altman Distribuce: Bioscop, 101 min. Přístupnost: 12+ |
.jpg)
21°C