Děj, zápletku i rozuzlení bych vám byla schopná odvyprávět již před vstupem do kina. Klasický příběh obyčejné dívky Bey – poslední 16-leté panny na škole. Přiznejme si na rovinu, že všichni víme, jak celý příběh skončí a co se asi před koncem stane. Nejpopulárnější, nejkrásnější a nejchytřejší student stejné školy projeví o Beu zájem. Ta se mu nechce vydat "napospas" jako panna a proto jí její světem a vztahy protřelé přítelkyně najdou zcela nezajímavého kluka Andrease, který jí „břemene“ zbaví. Hlavním účelem je být "zbavena", nezamilovat se, odkopnout a do vztahu s velkým idolem vstoupit připravena a vyzbrojena čerstvými zkušenostmi – hlavně se před ním neztrapnit svým panenstvím.

Vyprávět zbytek děje mi přijde absolutně zbytečné, ale zároveň vím, že pokud vám ho dovyprávím, nic nezkazím. Samozřejmě kamarádkami dohozený chlapec (aniž by tušil, za jakým účelem dohozen byl) svůj účel splní, Bea ho opustí a vrhne se do nového vztahu. Časem pochopí, že udělala chybu, čímž si proti sobě poštve své nechápavé kamarádky. I přes to se rozhodne jít tvrdě za svým srdcem, kamarádkám se postaví a vrátí se k milovanému Adreasovi. Nakonec vše dobře dopadne - všichni jsou šťastní a spokojení.

Můj názor na tento snímek je již z části obsažen v úvodu této recenze. Hledáte-li v něm nějakou zajímavou myšlenku – hledáte marně. Jdete-li se pobavit, opět marně. Teenagerské komedie již nejsou v kurzu…neoriginální děje, Ti samí herci, ta samá místa, ty samé vtipy a ty samé konce.

Nevím, zda-li byl režisérův záměr oslovit větší část dívčí populace stejného věku a hlavní hrdinku tak ztvárnit jako zcela vzhledově průměrnou dívku, která pro svůj evidentní odpor ke sportu neumí ani pořádně běhat. Ostatně stejně jako její kolegyně. Ukázka hodiny tělocviku, při které dívky "hrají" floorball je vyloženě k smíchu. I laik pozná, že to co děvčata předvádí se nedá nazvat hrou, i když se hráčky značně potí. Celkově se ani nebylo na co dívat – zástupkyně něžného pohlaví nebyly zas tak pěkné, jak ve filmu byly nabízeny a mužští hrdinové byli spíš k smíchu než ke kochání se pohledem. Holt kšilty a potítka jsou dnes v módě.

Celé zpracování filmu je značně přihlouplé. Nevhodně zvolená hudba, která jednotlivé pasáže doprovází, rádoby efektivní zpomalené záběry kamer při každém střetu pohledů Bey a školního idola, vtipné momenty, které postrádají upřímnost a „upřímné, chytré“ scény, které postrádají vtip.

I dabing nebyl zcela bez chyb.Běžné okolní zvuky byly zcela nepatrné, skoro přeslechnutelné a film zněl, jako bychom s dablery seděly v jedné místnosti. A to nemluvím o samotných dialozích, kdy byla používána tak moderní slova běžné mluvy, že i samotným mladším divákům, kterým byl film určen zůstával rozum stát. Soudobější "do prdele" bylo nahrazeno nadčasovým slovem "shit" a taxi bylo nahrazeno "dročkou" takovým stylem, že mi ze samotné účinkující bylo trapně

Během promítání jsem měla i čas na to, abych spočítala, že v první čtvrtině filmu odešli dva diváci, po nich tři a v půlce další dva. Snímek mě ničím nepřekvapil. Jediné, co mi přišlo k smíchu, byl ten fakt, že byl film přístupný od patnácti let. Nevím, bylo-li to zapříčiněno tím, že nám byly u vstupu podstrčeny propagační kondomy, ale sama jsem při odchodu ze sálu zaslechla dva sotva 14-leté chlapce, kteří film ohodnotili slovy: "Ty vole, větší blbost jsem snad ještě neviděl".

Přidat komentář
Nick hosta:
Komentář:
Opiště kód z obrázku: