Režii svého posledního hororu svěřil do rukou Adrew Douglasovi a my se teď společně podíváme, jak se jim dařilo. Roku 1974 se ve čtvrti Amityville kdesi v New Jersey stala záhadná několikanásobná vražda. Policie brzy poté dopadla vraha, byl to jediný přeživší obyvatel domu, který tvrdil, že ho k hroznému činu přiměly hlasy linoucí se nocí po baráku. O rok později přijíždí na prokleté místo rodina Lutzových, aby uskutečnila životní nákup v podobě velkého domu. Samotná rodina však řeší problém, jelikož se jedná o vdovu s třemi dětmi a jejím novým manželem Georgem (Ryan Reynolds – Blade Trinity), kterého nejstarší syn Billy (Jesse James – Pearl Harbor) nemá moc v lásce a tudíž vytváří konflikty. Vdova Kathy (Mellisa George – L.A. Confidential) se snaží vše uklidnit, jelikož je domem nadšena a George miluje.

Těsně po nastěhování se domem začnou ozývat hlasy, které George přivádí k šílenství a tím zároveň houstne atmosféra v rodině. Nejmladší členka Chelsea (Chloe Moretz) všem začne tvrdit, že má novou kamarádku Jodie, jenž jí vypráví o zlém muži a jednoho dne ji chce zavést za jejím tatínkem. Čím déle rodina zůstává v domě tím atmosféra mezilidských vztahů houstne.

Hororů podle „pravdivých událostí“ přibývá a 3:15 Zemřeš není vyjímkou. Hned v úvodu vidíte staré novinářské záběry hrůzného činu a vzápětí přichází na scénu příběh rodiny Lutzových. A stejně jako v případě Texaského masakru motorovou pilou se jedná o remake. První snímek The Amityville Horror byl natočen již roku 1979 s Jamesem Brolinem v hlavní roli. Nutno podotknout, že se znovu jedná o vydařený remake a je na co koukat.

Režisér Andrew Douglas usedl na režisérskou astoličku poprvé a nutno upozornit, že je to zdařilý debut. Napětí udržuje na stejné vlnové délce po celou dobu filmu a ví, kdy přitáhnout uzdu a kdy zase povolit. Bohužel nemohu přímo srovnávat s prvním zfilmováním příběhu z Amityville jelikož už je to dlouho, co jsem naposledy první snímek viděl, každopádně z útržků paměti mohu říci, že se nová verze té staré minimálně vyrovná ne-li ji překonává.

Místy by se chtělo i říci, že 3:15 Zemřeš je z poloviny psychologický film rozebírající vztahy v neúplné rodině s novým otcem a z poloviny lepším horrorem, jaké můžeme v poslední době vidět a to z jednoho prostého důvodu. Za poslední roky se hitem staly teenegarské filmy, kde zabiják honí skupinu dobře vyhlížejících kozatých studentek a jedna z nich mu nakonec vždy utne tipec. Ne že by se na Mellisu George alias Kathy hezky nekoukalo, právě naopak. Svou komorností bez tvrdé rockové nebo hip hopové muziky je 3:15 Zemřeš příjemným horrorem s mrazivým pocitem na zádech.

Scénárista Scott Kosar (Texaský masakr motorovou pilou) vycházel z novely Jaye Ansona a jeho scénář lze hodnotit kladně až na samotný „děravý“ závěr, který ačkoliv v sobě chce nést nějaké poselství o soudržnosti rodiny, vypadá jako americký kýč bez nápadu. Z pochopitelných důvodů nebudu samozřejmě prozrazovat. Hudbu má na svědomí Steve Jablonsky jehož hudbu jsme Vám přiblížili recenzí k filmu Ostrov. Jablonsky zkomponoval už Texaský masakr, tudíž v horrorvé branži se neobjevil poprvé a zatím jen lituji, že jsem jeho The Amityville Horror zatím nesehnal. Každopádně dokáže člověka v kině přilepit k sedačce v tu správnou chvíli stejně tak jako způsobí rozsypání popcornu.

 V zásadě kromě konce nenacházím na 3:15 Zemřeš nic negativního a tudíž budu hodnotit vysokou známkou, jelikož si to zaslouží. Je to v průběhu letošního roku asi zatím nejlepší horor, jaký jsem viděl (počítejte Kruh2, Prokletí, Hlas Smrti, Nevraživost atd.). Už teď jsem zvědav co Michael Bay a spol. Vymyslí pro dvojku Texaského masakru a budu se jen modlit, aby 3:15 Zemřeš nemělo pokračování, které by jedničku naprosto shodilo.

OLDA NUSSBERGER

Přidat komentář
Nick hosta:
Komentář:
Opiště kód z obrázku: