V 70. letech byl skateboarding víceméně zakrslým sportem. Pár nezáživných triků a šlus. Pak ale díky náhodné shodě okolností přišla opravdová revoluce v tomto sportu. Nová uretanová kolečka, velká sucha v jižní Kalifornii, díky nimž zůstala prázdná koupaliště v celé oblasti a cit pro surfování přiměly trojici mladých kluků z malého města Venice – Tonyho Alvu, Jaye Adamse a Stacyho Peraltu – k odvážným sportovním experimentům. A ti si začali říkat Z-Boys. Díky plastickým kolečkům, která se přicucnula k betonu, mohli jezdit i svisle. Tak vynalezli zcela nový způsob ježdění na skateboardu – jednou rukou se dotýkali betonu a jezdili v surfařském postoji. Stali se slavnými díky skateboardingu ve vyschlých bazénech a svému radikálnímu chování. Jejich ojedinělý přístup postupem času inspiroval skateboardery celého světa a změnil tento sport jednou provždy.

Když v roce 1999 vyšel o historii Z-Boys článek v časopise Spin, připoutal pozornost produkčního Johna Linsona ze studia Fox. Rozhodl se natočit film, a tak celou věc projednal s členy původního Z-Boys teamu, aby zajistil jejich spolupráci na projektu. Peralta chtěl však nejdříve natočit dokumentární film. Sám se ujal jeho režie a v roce 2002 vznikl snímek Dogtown and Z-Boys, který získal řadu ocenění.

Pro původní Z-Boys team byla myšlenka spodobnění jejich života v hollywoodském stylu ze začátku poněkud problematická. Dříve chudí teenageři z Dogtownu začali vydělávat obrovské peníze a žít jako rockové hvězdy a někteří z nich to jen tak tak přežili. Je to příběh, který musel být odvyprávěn tím správným způsobem. Když Peralta dokončil práce na dokumentu, který zobrazoval všechny události ve zcela realistickém světle, byl připraven pustit se do zbeletrizované verze.

Na režisérskou stoličku posadili Catherine Hardwicke (Třináctka). „Je to můj vysněný projekt,“ říká Hardwicke. „Žiju ve Venice, chodím surfovat a znám spoustu lidí, kterých se tento film nějakým způsobem týká, takže jsem byla moc ráda, když tahle příležitost přišla.“

Kvůli zachování co možná největší autenticity se filmaři rozhodli získat pro snímek co nejvíce původních členů týmu. Tony Alva byl profesionálním skateboarderem přes třicet let a ihned se ke štábu připojil. Vymyslel choreografii kaskadérských kousků a naučil herce jezdit na skateboardu v pravém Z-Boys stylu.  „Pamatoval si všechno, co tehdy dělal. Mohli jste se ho zeptat: ‚Jaký kousek bys předvedl holce, kterou bys chtěl okouzlit?‘ – a on bez rozmýšlení udělal ten elegantní malý trik. Tony, Stacy a Jay to prostě mají v malíčku“, říká Hardwicke.

Nalézt vhodné představitele pro hlavní role nebyl lehký úkol. Tonyho Alvu, nejrychleji stoupající hvězdu celé skupiny ztvárnil mladý herec Victor Rasuk (Raising Victor Vargas). Rasuk Nikdy na sk8u nestál. Jezdit ho učil sám Alva. „Zatímco mě učil, vyprávěl mi spoustu věcí o svém životě. Zmiňoval různé zábavné historky a osobní věci, které mi pomohly jeho postavu rozvinout“, zmiňuje Rasuk. Do role silně osobitého avšak klidného Stacyho obsadili Johna Robinsona. Pro Robinsona byl na rozdíl od Rasuka skateboarding neoddělitelnou součástí dětství. Ve filmu si zahrál více než polovinu vlastních skateboardových kousků. Jaye Adamse, nejdivočejšího člena party,  přišili na triko Emile Hirschovi. „Jay nikdy neměl smysl pro obchodní stránku věci. Chtěl prostě jezdit na skateboardu a bořit.“ Čtveřici hlavních hrdinů doplňuje Michael Angarano v roli Sida Gianettiho. „Je z nich suverénně nejhorší skateboarder a zároveň je nejpraštěnější,“ říká Angarano. „Dostal se mezi ně pouze díky tomu, že je Jayův nejlepší kamarád.“

Bez spolumajitele Zephyr Shopu, Skipa Engboloma, který zajistil Z-Boys slávu, by se příběh vůbec nemohl odehrát. Když se skutečný Engblom doslechl o filmovém zpracování, si v roli sebe sama představoval jediného herce Heatha Ledgera. Ledger prožil své dětství v západní Austrálii se surfovacím prknem pod paží. „Kdo nesurfoval, koledoval si o nakládačku,“ směje se herec.

Vzhledem k tomu, že Santa Monica a Venice se mezitím staly turistickým rájem, museli se filmaři poohlédnout po méně zkultivovaném prostředí. „V té době bylo Venice země nikoho. Kromě dětí a potížistů neexistoval nikdo, kdo by tam chtěl bydlet. Spousta scén vznikla v San Pedru, které zatím nestihly převálcovat obří korporace, takže docela připomíná tehdejší Venice,“ říká hlavní výtvarník Chris Gorak.

Nejnáročnějším úkolem pro výtvarníky byla rekonstrukce Dogbowlu, velkého bazénu ve tvaru ledviny, který se stal jejich posledním a nejznámějším útočištěm. Původní místo v Santa Monice bylo zbouráno, proto musel být 15 metrů dlouhý, 7 metrů široký a 3 metry hluboký Dogbowl postaven znovu. „Museli jsme udělat letecké fotky z helikoptéry, abychom našli v okolí bazény, které by byly dostatečně velké. Podařilo se nám dokonce získat seznam všech bazénů v L.A. – bylo jich asi 30 000. Na některá místa jsme poté zajeli, dávali jsme k domům letáčky a klepali jsme na dveře, dokud se na nás neusmálo štěstí. Vlastníci toho domu měli bazén, kterého se chtěli zbavit. Zjistili jsme, že pro naše účely je perfektní, takže jsme jej jedenapůlkrát zvětšili a pak jsme tam tři měsíce natáčeli. Nakonec jsme jej zbourali“, říká manažer lokací Brad Bemis. „Bylo to jako vrátit se o třicet let zpátky,“ říká Tony Alva. „Připadalo mi to úžasné.“

Premiéra: 8. srpna 2005 Originální název: Lord sof Dogtown Žánr: akční drama Hrají: Heath Ledger, Victor, Rasuk, Johnny Knoxville, Nikki Reed, Emile Hirsch, John Robinson, Michael Angarano Režie: Catherine Hardwicke Scénář: Stacy Peralta Kamera: Elliot Davis Hudba: Mark Mothersbaugh Distribuce: Falcon, 104 minut, přístupný, české titulky